Včera byl pohřeb Elise, jedné ze tří dívek zavražděných Rwanďanem (ano, Rwanďanem) v Southportu a u nás ještě pořádně neskončilo mediální kolečko progresivistů hrozivě strašících tím, že skutečný problém nebyly ty tři mrtvé děti, ale vzestup nebezpečně děsivé, demokracii ohrožující hyper-pravice ("hajlující náckové" tady kdosi napsal)- což je jejich způsob jak popsat jakýkoliv pokus nativních Evropanů zkoušejících dát najevo, že úplně nechtějí své domovské země proměnit v nekonečnou sérii epizod útoků nožem prokládaných speciály teroristických útoků.
Od toho incidentu se už stihlo odehrát několik dalších, a teď tu máme Německo. Všímáte si, že z toho máme takový karusel? Pořád se to točí - Francie, UK, Německo, Španělsko, Švédsko, ....
A levicovy komentariát bude klasicky kroutit prstama a pískat si, suše odreportuje fakta, ale to bude vše. Nedají do toho takovou duši, jakou dávají do strašení gigapravicí. Nebudou produkovat op-edy a podcasty s "odborníky na..." vysvětlující, že žijeme v "časech" a sledujeme "vzestup", rozhovory s akademiky objasňujícími co si o tom všem myslí jejich politicky-naprosto-neutrální kolegové z oboru (jehož kvalita a metody nejsou nikdy kritizovány, byť by měly). To je rezervováno jejich pet vášni, popsané v prvním odstavci.
A tak se nelze vyhnout tomu uvědomnění: jim to zas tak moc nevadí. Nedolehne to na ně tak, jako na mě nebo na Vás. Není to zas tak důležité. Jejich empatie tam nedosahuje. Je to proste neštěstí dne, takový je svět. Brzy zapomenuto.
"Ano, ano tragédie, to přece nikdo nezpochybňuje, proč se vůbec ptáte? Ale to přece ještě neznamená, že bychom měli...dělat cokoliv, co je v nesouladu s progresivními ideály".
Lip service.
Oni si totiž představují, že žijou v nějakém dramatu, a jsou hrdinové boje proti ultimátnímu zlu - nacismu. Ten je v těchto představách extrémně volně chápaný a zároveň všudepřítomný. To je ten skutečný příběh, vzrušující hlavní linka, kterou je potřeba neztratit ze zřetele.
To ostatní jsou jen vedlejší minizápletky, nešťastné, ano, ale vzdálené a v grand scheme of things nedůležité. Vlastně docela ruší zážitek z prožití toho hlavního příběhu. Někdy můžete cítit tu podrážděnost z toho, že je tomu vůbec věnována pozornost, protože to "nahrává krajní pravici, která události zneužívá pro svou agendu". Proč o tom vůbec mluvíte, nechápete, co je tady to skutečně důležité?!*
Někdy to ale kreativně zapojí do hlavního příběhu tak, že pachatele vykreslí vlastně jako oběť, kterou většinová společnost svým trademarkovským rasismem, nebo něčím podobným, vytlačila na svůj okraj a dotlačila k tomu činu.
"Nezvládnutá integrace" - můžete si za to sami.
A tak jsme tady teď měli to Německo, ale už je karusel zase otočen na UK (to video jste už asi viděli) a za chvíli bude někde jinde. A vše se bude opakovat.
Jo a bude se pak zastavovat i na nás.
Můžete si myslet, že jsem na své oponenty teď zbytečně přísný. Já si to nemyslím, a každopádně někdy je to potřeba